Blogger šablona: Jak vytvořit a kde najít šablony

Pokud se Vám nelíbí nabídka základních bloggerských šablon a chcete jednoduše vytvořit zajímavý vzhled pro svůj blog, jste na správném místě :) A končí-li adresa Vašeho blogu jinak než blogspot.com, nezoufejte. S drobnými úpravami můžete použít nástroje popsané níže i na jiných platformách.

Klasická bloggerská šablona versus nová

Úvodem musím upozornit na jeden drobný zádrhel. Bloggerské šablony mají v současnosti dvě základní verze: klasickou (starou) a novou. Nebudu se zde sáhodlouze rozepisovat o rozdílech mezi nimi. Důležité je, že pokud stáhnete jinou verzi, než aktuálně používáte, je třeba před použitím Vašeho objevu mezi druhy šablon přepnout. U klasiky klepnete na "Šablona" a pak "Přizpůsobit vzhled". Chcete-li naopak přejít z nového vzhledu na klasický, klikněte na "Šablona", "Upravit HTML" a potom dole na "Vrátit klasickou šablonu".

PsycHo - on-line tvorba klasických bloggerských šablon

PsycHo: Free Template Generator je velmi zdařilou aplikací, ve které si můžete velmi jednoduše vytvořit šablonu on-line. Začínám být příznivcem minimalistického vzhledu, vidíte-li to podobně, budete určitě spokojeni.

I z nepříliš kvalitního náhledu je zřejmé, jak vše funguje:


Možnosti nastavení jsou široké, výsledný kód lze bez problémů aplikovat či upravit. Jedinou skvrnkou na kráse je velmi otravná reklama po otevření editoru. Kvůli ostatním plusům tvůrcům tento úlet odpouštím. Odkaz na PsycHo: Free Template Generator máte zde.

Artisteer - tvorba nových bloggerských šablon pro náročné

Artisteer je super. Tohle je asi poprvé, co jsem slovo "super" na stránkách Zrcadlo.blogspot.com použil :) Na rozdíl od PsycHa musíte Artisteer stáhnout a vytváří nové verze bloggerských šablon.

Ovládání je velice jednoduché, zvládne to každý. Program obsahuje stovky různých vzhledů a prvků stránky. Nemusíte nad ničím špekulovat, stačí jen klikat a zkoušet. Pokud hledáte inspiraci, je zde také možnost náhodných vzhledů. Viz náhled:


Ani tady není vše úplně ideální. Tvůrci nás neotravují reklamou, ale chtějí zaplatit. Zkušební verze, kterou můžete stáhnout třeba tady, je plně funkční až na to, že po uveřejnění Vám na pozadí naskáčí nápisy "Trial". Pokud Vás Artisteer zaujme, určitě si s touto nepříjemností hezky česky poradíte :)

Kde stáhnout bloggerské šablony

Googlovat umíte, takže jen pár tipů, které mě zaujaly:

Zdařilé klasické šablony
Nové šablony přizpůsobené pro adsense

Závěrem

Možná si říkáte, proč píšu o tom, jak vytvořit originální bloggerskou šablonu, když sám používám zlehka upravený vzhled ze základní nabídky. Třeba se to dozvíte po Novém roce :)

Stránky komiksu Vesnička

Jak pomoci Africe? Konečně přestat páchat dobro.

Možná jsem zde již někdy citoval z jednoho školení: Páchat dobro umí každý pitomec, někomu konkrétnímu pomoct dovede málokdo. Těžko se mi píše proti lidem, kteří mají dobrou vůli a myslí si, že sunou věci k lepšímu. Vždyť už samotná snaha pomoci je hodna ocenění.

Ale nemohu jinak, je mi smutno z toho, jak se situace v Africe nelepší. A mám vztek, když se např. dočtu, že ozbrojenci v afrických zemích seberou domorodce do "otroctví", ti jsou pak vykoupeni za peníze z ČR, propuštěni, za krátký čas znovu odchyceni a tak pořád dokola. Dary našich hodných lidí jsou použity na nákup zbraní.

Proč je na tom Evropa dobře?

1) Naši předkové po staletí tvrdě makali. Po desítky generací se kumulovalo bohatství, majetek je pro lidi prioritou, práce je samozřejmou součástí našeho života.

2) V minulosti Evropané ukradli, co mohli. Zdroje z celého světa se po dlouhou dobu přesouvaly do zemí, které měly kolonie.

3) Příznivé klimatické podmínky. Na většině území Evropy je mírné klima, bez větších problémů se daří zemědělské výrobě.

Hlavní problémy Afriky

1) Nestabilita, války, spousta zbraní mezi obyvatelstvem.

2) Vysoká porodnost a malé zdroje na uživení takového počtu lidí.

3) AIDS a další nemoci.

4) Nízká pracovní morálka.

5) Špatné klimatické podmínky a infrastruktura.

6) Nízká úroveň vzdělanosti obyvatelstva.

Fotograf Jan Šibík versus místopředseda KDU-ČSL David Macek
(zdroj: www.kdu.cz)

Šibík: Já hodně fotím lidi, kteří jsou HIV pozitivní – v Africe, na Ukrajině. Připadá mi, že postoj katolické církve úplně zaspal dobu. V těchto zemích má mnoho manželských párů, jež jsou HIV pozitivní, děti – a tyto děti jsou od narození také HIV pozitivní. Vy mluvíte o právu dítěte na život, ale v tomto případě dítě bude jenom živořit a v bolestech zemře. Vy říkáte, že katolická církev kromě přímého ohrožení matky neuznává jiný důvod pro potrat. Nemyslíte si, že to je nesmysl? Kdy jindy by církev měla povolit potrat a podporovat antikoncepci než právě tady?

Macek: Pokud někdo chce postojům církve porozumět, není šťastné brát to z tohoto konce. Za tím je nějaké pojetí člověka, pojetí lidské sexuality. Ani prezervativy třeba nikoho stoprocentně neochrání od přenosu AIDS. Církev v těchto oblastech vidí svou roli v tom, že se snaží prostřednictvím misionářů napomáhat tomu, aby měli lidé kvalitní vztahy, aby si byli věrní, aby nebyli promiskuitní atd. To je myslím to, co tam křesťané mohou vnést. Není to zas tak málo.

Šibík: To je idea – a proti ní máte realitu miliónů HIV pozitivních. Když se budou chovat podle pokynů katolické církve, budou plodit další oběti, bude to znamenat další utrpení a bolest. Takže výsledek je úplně opačný, než jaký byste si přál.

Macek: Já nevím. To, že se někdo narodí jako HIV pozitivní a jeho život trvá – v uvozovkách – třeba jenom 12 let … Já nevím, ale myslíte si, že takový člověk lituje toho, že přišel na svět, anebo je třeba vděčný za to, že může prožít alespoň to?

Šibík: Život v bolestech.

Macek: To není ale záležitost jenom AIDS. Když se na to podívám očima církve, myslím si, že to od ní není tak malý příspěvek, že se snaží působit na lidi, aby měli kvalitní vztahy a aby si byli věrní.

Šibík: To jsou apely do budoucna, ale co s těmi lidmi, kteří už HIV pozitivní jsou?

Macek: Neznám konkrétní strategii, kterou v těchto oblastech katolická církev má, ale vůbec bych se nedivil, kdyby někde misionáři ty kondomy rozdávali.

Jak pomoci Africe

Předchozí rozhovor mluví za vše. Ideologicky pevný David Macek, který ví o Africe jen z médií, opakuje naučené fráze a při střetu s Janem Šibíkem vaří z vody, protože je mu jasné, že současné páchání dobra jen a jen škodí. Na konci rozhovoru už Macek neví kudy kam, téměř (proti všem církevním zásadám) doporučuje rozdávání kondomů. Působilo by to směšně, kdyby to nebylo tak smutné.

Pokud chtějí Evropané opravdu pomoci, měli by (kromě evergreenu, jímž je vzdělávání) především:

1) Udělat velmi rázné kroky ke zlepšení bezpečnostní situace v Africe, snížení korupce, zlepšení fungování státní správy. Pokud se v této oblasti nic nestane, pomoc se bude (jako doposud) rozkrádat.

2) Motivovat k práci. Zmiňují-li cestovatelé pracovní morálku v afrických zemích, shodují se, že se tam nikdo moc nepředře. Možná i vy jste četli o tom, jak muži posedávají před chatrčí a ženy dřou na poli nebo o tom, jak se doveze materiál na stavbu školy a nikomu se nechce školu stavět.

3) Udělat vše pro snížení porodnosti a zamezit šíření AIDS. Někdo tvrdí, že jsou kondomy k ničemu. Já to nerozsoudím, od toho jsou odborné kapacity. Ovšem vím jistě, že apelovat v Africe na zodovědnost nepomůže. Stejně jako to nepomohlo u nás před rokem 1989, kdy nebyla antikoncepce tak dobře k mání jako nyní a měli jsme v ČR 130 000 potratů ročně (nyní kolem 40 000, velká část ze zdravotních důvodů).

4) Dát k dispozici odolné plodiny a zvířata tak, aby lidé v zemích, kde jsou špatné podmínky pro zemědělství, měli možnost alespoň přežít. S tím souvisí zavádění moderních technologií.

5) Vykašlat se na ideologie a dogmata. Uvažovat hlavou, pragmaticky dělat to, co je správné.

Důležitá poznámka na závěr

Tento text není v žádném případě zaměřen proti církvi. Spousta kněží, řádových sester, běžných věřících atd. si zaslouží velké poděkování za to, jak reálně pomáhají potřebným u nás i v cizích zemích.

Kdo si poděkování nezaslouží, jsou církevní papaláši, kteří nevidí to hlavní z Ježíšova učení (dobro, pomoc bližnímu, odpuštění...), ale jsou posedlí v Bibli pouze velmi okrajově zmiňovaným sexem a šířením své pravdy za každou cenu.

A poděkování si také nezaslouží lidé, kteří nepřemýšlejí, na co dávají peníze.

Přečtěte si také článek Jak pomoci Romům? Individuálním přístupem.

František Sahula: Ve stádu je vlk

Většina lidí znala Frantu Sahulu jako hudebníka, textaře, skladatele a příležitostného herce. Pro mnohé proto bude překvapením, že Sahula byl také aktivním spisovatelem.

A ne ledajakým. Mohl bych se zde košatě rozepisovat o tom, jak český národ našel svého Bukowského, o punkerovi s něžnou duší, citem pro pointu a nevybíravým slovníkem. Mohl bych hledat paralely k Burroughsovi či představovat Sahulu jako drsnějšího Hrabala. Ale nechce se mi, máte smůlu :)

Předem jest třeba varovat věřící, že nic pěkného o církvi se ve Vlkovi nedočtou, proto bude lepší, když rovnou odejdou. Sahula byl 6 let aktivním katolíkem. Pak na víru zanevřel a podobně jako jsou nejmilitantnějšími odpůrci kouření bývalí kuřáci, stal se z Franty Sahuly zavilý nepřítel katolické církve. V rozhovoru na toto téma říká: "Nelíbily se mi vztahy uvnitř církve. I když jsou katolíci jakkoli bigotní, nemilosrdně kradou, porušují asi 50 světskejch zákonů a vždy to u zpovědi dovedou odůvodnit."

Dílko Ve stádu je vlk vyšlo také knižně. Divím se, že se po Sahulově smrti neslétli mrchožrouti a neudělali s velkou propagačkou reedici. Jeho fanoušci asi nejsou tak sentimentální jako ti Svobodovi či Jacksonovi.

Charónův špatný den

V povídce Charónův špatný den Sahula líčí svou vizi posmrtného života:

"Podsvětí není tak hrozné," chlácholil zakuklený převozník. "Je to vlastně velká vesnice vytesaná ve skále. Máme starostu – jmenuje se Hádés. Dostanete svůj pokoj, denní diety, máme hospodu, supermarket, bowling, klub a tak. Každý si dělá téměř pořád, co chce, ale stejně je to občas věčná nuda. No, tak jednou do roka hraje v kulturáku kapela Kabát, když se všichni setnou tak, že dosáhnou klinické smrti – až to s nima sekne úplně, tak si je vyžádáme."

Tak snad se mu to splnilo. Teď do něj někde (nad náma nebo pod náma) padají půllitry jak Němci do krytu, Sahula kouří jednu za druhou, je sprostý jak dlaždič, ukazuje svým kritikům prdel a nenechá na pokoji žádnou sukni.

No nic. Nepodléhejte dojetí, vrhněte se na čtení. Ustojíte-li Sahulovo rouhání a sprostou mluvu, budete se královsky bavit.

Celý text z www.sahula.cz

Ve stádu je vlk v PDF
Ve stádu je vlk - Flash

Raritní rozhovor se Sahulou (rok 2002)

Úvod
1. díl
2. díl
3. díl
Zdroj: www.mata.czweb.org


Stránky komiksu Vesnička

Autorské právo: Spravedlnost nebo absurdita?

Pokud se zamyslíme nad tím, v jaké oblasti překračuje slušný člověk nejčastěji zákon, musíme chtě nechtě dospět k závěru, že se jedná o autorské právo. Jakýkoli předpis, který je masově nedodržován, by měl být změněn, protože se míjí s realitou.

Jsme všichni zloději?

Kampaně za dodržování autorského práva často pracují s pojmem krádež, např. "Auto byste neukradli, mobilní telefon byste neukradli, film byste neukradli...". Pokud něco ukradete, logicky by to mělo poškozenému chybět, měl by o něco přijít. Používat pojem krádež u autorského práva je pitomost nejen podle selského rozumu, ale i podle Trestního zákona (§ 247, odst. 1):

Kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a
a) způsobí tak škodu nikoli nepatrnou,
b) čin spáchá vloupáním,
c) bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí,
d) čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo
e) byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Nebudu zde meditovat nad tím, proč "ochránci" autorských práv používají nevhodně zvolená ostrá slova. Chci krátce popsat, jak by měla být ochrana autorských práv v různých oblastech realizována.

Film

Je nesporným faktem, že komerčně nejúspěšnější filmy všech dob vznikly až po nástupu Internetu a nelegálního stahování. Kšeftu prospívá tato forma propagace. Proč tedy vláčet po soudech pubescenty, kteří se snaží, aby zamachrovali, natočit v prachmizerné kvalitě aktuální kinohit přímo v sále? Proč buzerovat stahovače? Protože je to reklama, tisková zpráva zadarmo: "Policie zadržela mladíka, který se snažil v kině natočit trhák XY."

Zrušme jakékoli postihy za distribuci filmů pro soukromé účely. Kinům to prospěje, starší filmy se lépe dostanou mezi lidi, následně o ně budou mít větší zájem televizní stanice, tj. další peníze filmařům. Návštěva kina je malinká společenská událost, televize je zase médium profitující z minimálních nároků na uživatele (zmáčknete knoflík, jede), obavy ze zániku těchto fenoménů jsou liché.

Hudba

Nahrávací firmy si žijí nad poměry, dokud si to neuvědomí, nebudou na tom lépe. Úroveň tvorby dnešních hvězdiček (nemyslím staré pardály) je naprosto tragická. Přesto musí mít při natáčení alba drahého producenta, nóbl studio, spoustu prachů na propagaci a milion čičmundů, kteří se starají o různé hovadiny.

Proboha proč? Má-li někdo co říct, stačí mu hudební nástroj(-e) a hlas. Je-li někdo rychlokvašená star, která nic neumí, nepomůže ani George Martin a nahrávání v Abbey Road Studios.

Ideální variantou je návrat ke kořenům, nahrávání za pár šupů a poctivé koncertování. Peníze z prodeje pevných nosičů by měly být jen nepatrným doplňkem k celkovým příjmům interpretů a autorů. Už dnes si velká část lidí kupuje originální CD nikoli proto, že by si jej nemohli pořídit bezplatně, ale kvůli sympatiím k hudbě a těm, kteří ji dělají. Proč na tom nepostavit budoucnost?

Možná i k Vám se dostaly zkazky o placení OSE z hudby na dětských besídkách nebo o hospodských, kteří cálují za TV znělky k fotbalu. O šíleném sdružení, jež se jmenuje OSA – Ochranný svaz autorský, se toho dá napsat hodně, třeba se na ně zaměřím jindy.

Software

Nejvíce s autorským právem prudí výrobce Woken. V roce 2008 měla společnost Microsoft tržby 60,42 miliard amerických dolarů a zisk 17,68 miliard (zdroj: finance.econsultant.com). Na zemi je přibližně 6 miliard lidí, tzn. při kurzu 20,- Kč za USD Microsoft jen za rok 2008 každého člověka oholil o 200,- Kč, přičemž téměř 60,- Kč tvořil zisk této korporace.

Jsou-li na tom v Microsoftu natolik dobře, nevidím důvod, proč by měli nadále dyndat prachy od občanů. Rozdávejte Windows pro všechny zadarmo, ať platí jen firmy, stát, školy atd. Dlouhodobě na tom vydělají všichni.

Ostatní výrobci softwaru by také mohli valit stylem: komerční využití za peníze, pro jiné účely freeware. Někteří fungují tímto způsobem léta a úspěšně.

Literární díla

Co se týká velké literatury, zde si myslím, že pokud konečně někdo nevymyslí důstojného nástupce knížky, žádné velké černoty nehrozí. Všechny svazky Káji Maříka hold na jakémkoli současném zařízení nikdo (je-li soudný) v posteli nepřečte.

Horší je to s texty v elektronické podobě. Kopírovat, vložit a je. Občas jsem trošku vytočený, když vidím svůj text bez uvedení zdroje na cizích stránkách (obzvlášť pokud je ve vyhledávačích výš než originál). Ale domluva byla zatím vždycky možná a do budoucna se to určitě nějak ošéfuje. Chce to jen první rozsudek :)

Spravedlnost nebo absurdita?

Vymahatelné autorské právo by mělo být samozřejmou součástí fungování spravedlnosti v ČR. Dát jej do souladu s realitou života tak, aby nebyla velká část národa mimo zákon, musí být prirotou. Situace, kdy téměř všichni porušují zákony a semtam se náhodou sebere někdo, koho stát vytahá za uši, je absurdní a neudržitelná.

Stránky komiksu Vesnička

Pojednání o 17. listopadu 1989 aneb 20 let nazpět

Psáno 17. listopadu 2009. Chtěl bych tímto článkem reagovat na všeobecnou mediální kampaň, která zaznívá na téma 17. listopad 1989. V roce 1989 mně bylo pár měsíců po desátém roku života. Přiblížím Vám své pocity, ale taky pocity lidí, kteří se tenkrát pohybovali v mé přítomnosti a následných pár podle mého názoru „dobrých let“, v jejichž duchu to tady všechno mělo zůstat.

Školní docházka

Docházel jsem na první stupeň základní školy na malé vesnici a učila mě pohodová „soudružka“ učitelka, která si s bývalým režimem pravděpodobně moc nezavdala. Ještě než bylo jasné, kam to všechno bude směřovat, nám řekla, že jí můžeme klidně říkat paní učitelko. Vzpomínám si, jak nám to oslovení tenkrát moc přes rty nešlo a sem tam někdo použil léty prověřené soudružko. Po cestě ze školy jsem zastavil za svou babičkou a ta mi řekla, že je to normální. Když ona prý chodila do školy, tak učitelky mohly učit jen za předpokladu, že nebyly vdané a říkalo se jim slečno učitelko.

Akordy své doby

Co si hodně vybavuju, že po přestupu do páté třídy v roce 1990 se ke mě dostali konečně pořádné hudební kapely. Svůj walkman jsem vyměnil za první stereo (koupené u vietnamských stánkařů) a začal pomalu ale jistě propadat pubertě.

Hudební scéna roku 1989 - 1995

Myslím, že pro naši hudební scénu to tenkrát byl fakt boom, který už pravděpodobně za mého života nezažiju. Tolerovalo se všechno. Upocený pop vystřídal z podzemí klíčící underground, kohorta písničkářů, kterou záhy vystřídali máničky, následně atakovány punkovými a skinheadskými skupinami. Všechno to tvořilo velmi příjemnou směsici žánrů a různých druhů umění. Po pár letech, bohužel pro rockera, připlula na vlnách radiové produkce taneční hudba. Myslím, že některé hudební uskupení, o kterých se tenkrát začalo mluvit, z toho dodnes těží. Schválně Vám udělám exkurzi o cca 20 let nazpět, do historie našich nejznámějších kapel. Myslíte, že je poznáte?

Kabát (Kabát) 1991



Lou Fanánek (Tři sestry) 1991 - Bzenec



Daniel Landa (Orlík) 1991 – Bzenec



Ekonomicko-politický model

Ekonomiku a zákonodárství té doby hodnotit nedovedu. Na to rozum malého kluka tehdy fakt nestačil. Co vím, tak hodně lidí přišlo o práci. Pak byli naštvaní a zaznělo něco o utahování opasků. Z vyprávění staršího kamaráda a s odstupem času, mně došlo, že nikdo asi ani nevěděl, jak se tenkrát vlastně chovat. Všeobecně panovalo takové nějaké bezvládí a všechno se dělalo, jak si lidé mysleli, že je to správné. Nepopírám to, že tady jistě byla nemalá skupina lidí, která využila všeobecné ekonomické nevědomosti ke svému prospěchu. Navzdory tomu zde byla asi skutečná svoboda. Pamatuji si uskupení či zárodek politické strany, která si říkala OF (Občanské fórum) a myslím, že se kolem něho pohyboval i později zvolený prezident Václav Havel.

Bílá technika

Počítače a mobilní komunikace byly tenkrát utopie. Elektronika měla ovšem zelenou. Náhle jí bylo dostatek a byla relativně levná. Video už nestálo 20 000,- Kčs a dostupné byli i barevné televize na dálkové ovládání. Jednu jsme si tenkrát zakoupili.

Clo-Zoll

Ostnaté dráty na hranicích se prostříhaly a lidé mohli cestovat. Podruhé v životě jsem se dostal za čáru. Wídeň byla nádherná a byl to úplně jiný svět. V obchodech české nápisy: Češi nekraďte! Všichni u nás měli plnou hubu Ameriky a západu.

No problem

Dalších osm let mně přišlo jako bych se mírně nadnášel nad zemí a neměl žádné starosti. Celé tohle období jsem pociťoval jako pozitivní a neopakovatelné a jediná věc, která mě naštvala, bylo to, že mně tenkrát zemřel děda. Taky to všechno možná mohl být pocit nedospělého kluka, ale po tom už nemíním pátrat. Názor si každý musí udělat sám.

Citát:

Ruku v ruce spolu jdem a nad náma už svítá. Já jdu spát a ty řekneš: Ty vole, Orlík nás vítá!
Zase stejné ksichty, tak to jsem teda rád a po desáté vodce řeknu, jsi jen kamarád! :-D

Podívejte se také na článek Současná česká hudba: bída. Proč?

Typický český blb: 7 základních charakteristik

Všichni je známe, všichni se jich bojíme, všichni se jim smějeme, všichni bojujeme s větším či menším kouskem typického českého blba v sobě. V tomto textu nenajdete portrét konkrétního člověka, ale obecné charakteristiky českých blbů. Vím, že jedinec, který by je splňoval všechny, nemůže (snad) existovat a vím, že můj výčet není úplný. Klidně doplňujte dle libosti.

1) Rád trpí. Ač je skvělý, daří se mu špatně.

Život typického českého blba je jedním velkým utrpením. Dřina, stres a ústrky jej provázejí navzdory jeho úžasnosti. Za všechno může šéf, rodina, politici a on je jen pírkem povlávajícím tam, kam vítr zrovna fouká. Nikdy se nesmíří s tím, že opomeneme-li zásahy vyšší moci, má člověk život ve svých rukou.

Typický český blb si neváží času a diví se, že žádný nemá. Není pro něj důležitý cíl, ale cesta. Nestíhá a nesnáší lidi, kteří jsou efektivní. Doba, po kterou se něco dělá, je pro něj důležitější než výsledek. Kdo pracuje 16 hodin denně, ten je geroj, ostatní jsou flákači. Kašlat na rodinu patří v okruhu typických českých blbů k bontonu, stejně jako lamentování nad následnou nefunkčností vztahů.

2) Pokorně slouží komukoli, v závětří dělá ramena.

Ať tu byl jakýkoli režim, typický český blb si vždycky poradil. Za války přísahal věrnost říši, před revolucí byl ve straně (jinak by ho vyhodili z práce, děti by se nedostaly na školu atp.) a teď pilně buduje kapitalismus.

Permanentní pocity nenávisti k elitám provázejí typického českého blba od nepaměti. Stejně jako poslušnost a nadávání v putykách na ty "svině nahoře". U piva je každý machr, vedou se kecy jako: "Já mu to vytmavím, ze mě nikdo vola dělat nebude", "Jestli se nestane to a to, odcházím" nebo třeba "To bylo naposledy co..." či "S přesčasy mi můžou políbit prdel". Pak přijde probuzení a trošku jiná prohlášení: "Ano, šéfe, jistě šéfe, jak vysoko jste říkal, že mám při tom hraní na podpaží skákat, šéfe?"

3) Šetří drobné, ztrácí tisíce.

Místo dlouhého vysvětlování jednoduchý příklad. Kdysi (ještě za studií) jsme měli pronajatý baráček. Nic moc, vlhko, zima, malá okýnka, nájem kolem 10 litrů. Navíc nám majitel, který bydlel vedle, dělal pěkné peklo. Permanentní buzerace, zákazy, příkazy. Odmítal pořádně topit, jakmile teplota uvnitř klesla na 13 stupňů, nezbylo než se odstěhovat. Pak tam 8 měsíců nikdo nebydlel. Co bylo dál, nevím. Jisté je, že milý pan majitel ztratil 80 000,-, aby mohl ušetřit pár tisícovek.

4) Kvůli zbabělosti nehájí své zájmy.

Typický český blb odmítá jakýmkoli způsobem hájit kolektivně své zájmy. Rád si vylévá zlost na bezvýznamných lidech (efekt prodavače), ale stát se součástí širšího společenství a něco změnit, je proti jeho naturelu. Podle sebe soudí ostatní, on nemá žádný charakter, bez problémů "partu" podrazí, je tedy logické, že nemá v nikoho důvěru.

Kdysi jsem zde zmiňoval naše neoficiální středoškolské heslo: "Všechny nás vyhodit nemůžou." Nevím, kolik inteligence je zapotřebí k pochopení tohoto jednoduchého faktu. S jedním člověkem se dá vyjebat, ale chtějí-li něco všichni, není jiná cesta než vyhovět.

5) Zná řešení všech problémů světa.

Typickému českému blbovi je jasné vše, od složení národního fotbalového týmu po řešení globální ekonomické krize. Přiznám se, že jsem býval taky tak chytrý, ale od přibližně 17 let už jenom "hloupnu", tzn. zjišťuji, že nikdo neví nic a každý může být fundovaný jen v oblasti, na kterou se specializuje.

Neodsuzuji nikoho za prázdné tlachání, za nezávaznou konverzaci. Potíže nastávají, když dostanou kecalové příležitost své pomýlené vize realizovat.

6) Je "sociálně slabý".

Nejde o lidi, kteří opravdu nic nemají, ale o ty, kdo jsou na tom příjmově relativně dobře. Image chudáka si pěstují zřejmě proto, aby je ostatní litovali. Mají auto za statisíce, jezdí na zahraniční dovolené, nakupují v Lidlu napodobeniny potravin a neustále skuhrají. Neuvědomují si, že svým postojem ovlivňují zaměstnanost v regionu + systematicky škodí svému zdraví.

Navíc vytvářejí tlak na stát, aby jim něco dal. Je v podstatě nemožné jim vyhovět, protože čím více mají peněz, tím více utrácí za pitomosti. Typický český blb se drží nejen u jídla hesla "Ať je toho moc a ať je to levné." Odmítá racionalizovat své chování a dělat, co je pro něj nejlepší.

7) Stará se o to, po čem mu nic není.

Česká republika je jedna velká drbárna. Nešťastní lidé s neuspořádaným životem se zabývají starostmi jiných místo toho, aby pořešili problémy své. Ač jsem mírumilovný (téměř holubičí povaha), často mám chuť nějakému takovému otravovi položit otázku: "Kurva, co je Ti po tom?"

Závěrem

Nekloním se k názoru, že by tady byl větší nepořádek než kdekoli jinde ve světě. Nevěřím v kultivované obyvatele původních zemí EU a buranské Čechy. Věřím, že typický německý nebo třeba francouzský blb se může s tím naším směle rovnat. A pokud by Vás přesto přepadala špatná nálada, progooglujte si, jak tupí jsou v USA :)

Stránky komiksu Vesnička

Placené články a OK2-36288

Placené články

V poslední době se ve článcích na Webtrhu často rozebírá téma tzv. placených článků. O co zjednodušeně jde? Autor napíše na svůj blog text dle zadání "inzerenta", ale neoznačí ho jako reklamu, nýbrž udělá vše pro to, aby vypadal jako běžný nekomerční obsah.

Někdo v tom vidí budoucnost monetizace blogů. Na jedné straně je zřejmé, že se pohybujeme na hraně etiky. Reklama by měla být označena jako reklama a pokud bloger miluje nějaký produkt natolik, že o něm chce psát, měl by tak činit bezplatně. Na straně druhé velká média používají podobné praktiky. Proč by měly malé ryby plout proti proudu?

Cítí-li autor blogu potřebu napsat o tématu, za které je někdo ochoten zaplatit, nemám nic proti. Trošku váhám, jak vnímat lidi, kteří se nechávají pár stovkami "inspirovat". Nicméně jistě vím, že současné ceny (100 - 500 Kč za článek) mě k zaplevelování tohoto webu nepřimějí. Navíc bych se cítil malinko divně kvůli pravidelným čtenářům. Ocenil bych spíše, kdyby byl někdo ochoten platit za klikatelný odkaz bez nofollow na začátku či konci textu se sdělením např. Tento článek sponzoruje Obchod specializovaný na Vánoční dárky.

Ale pokud po skončení údajné hospodářské krize bude někdo ochoten nabídnout třeba litřík, nevim, nevim :)

OK2-36288 sráží mou chuť monetizovat

Web OK2-36288.blogspot.com už jsem zmiňoval ve článku, který se věnoval brněnským blogům, často na něj také odkazuju na mikroblogu. Občas při brouzdání těmito stránkami dostávám chuť zahrabat se hluboko pod zem a už nikdy nic nepublikovat.

Říkám si: Ty vole, ty uvažuješ o placených článcích? Zobrazuju u svých textů reklamy, přijde sem tolik návštěvníků za měsíc jako OK2-36288 za půlroku a přitom kvalitou vede jednoznačně on (ještěže mám spoluautory). Připadá mi zlehka blbé nechat si platit za něco, co je méně dobré než obsah vytvořený úplně bezplatně.

Tak alespoň znovu na OK2-36288 odkážu, tentokrát na jednotlivé rubriky:

Politika
Co mě baví
Co mě štve

Snad nám autora neseberou a vytrvá, i když to nemá lehké. 26. října 2009 jsem se dočetl: Minulý týden jsem byl přátelsky a v dobré víře upozorněn, že tento blog pilně sledují operativci z BIS. Protože podobně jako přátelé z Elave nemám co skrývat, mohu napsat jen jediné: přátelé, buďte vítáni ;)

Stránky komiksu Vesnička